Publikováno

Cesta k psímu asistentu – díl 2.

V 1. díle našeho seriálu o výcviku a výchově psích asistentů jsme se krátce seznámili s Pestrou společností.
Dnes, v díle 2., nám Martina Evjáková popíše, jak to všechno začíná a komu jsou psi určeni.

obr.pestr_spol

Celý příběh začíná tím, že se nám člověk s postižením jakéhokoli druhu ozve s žádostí o asistenčního psa. Absolvuje rozhovor se sociálním pracovníkem, kde se zjišťuje, zda by v onom konkrétním případě byl pejsek přínosem (zdravotně, rozvojově, psychicky..) a také zda by klient péči o psa zvládl. Pes není jen radost, ale samozřejmě i starost.

Každý asi zná vodicího psa pro lidi se zrakovým postižením. My krom těchto psů, cvičíme především canisterapeutické psy pro děti, asistenční psy pro vozíčkáře a signální psy pro neslyšící a osoby se záchvatovým onemocněním. Vodicí pes je proplácen státem, ostatní druhy asistenčních psů bohužel tuto podporu nemají a veškeré financování tak leží na bedrech výcvikové organizace.

Pokud je vše v pořádku, vybereme společně vhodné plemeno, především podle temperamentu a velikosti. Dále vybíráme konkrétní zvíře tak, aby si člověk se psem vzájemně vyhovovali. Asistenčního psa cvičíme každému člověku, dítěti či dospělému, na míru. V průběhu výcviku docházejí klienti na pravidelné tréninky, aby zvládli povelovou techniku a práci se psem.

Po předání vycvičeného psího asistenta spolupráce nekončí. Je důležité reagovat na nové potřeby člověka i psa a udržovat výcvik aktuální. Klienti stále docházejí na tréninky a nadto jezdí na tzv. rekondiční pobyty, kde dvojice “člověk-pes” prohlubují své dovednosti a navazují nové známosti.

Pestra-spolecnost-barva

logochs1